Různá pojetí endogenity peněz v postkeynesovské ekonomii
Reinterpretace do obecnější teorie
Lopušník, Ondřej
Teorie endogenní peněžní nabídky představuje jeden ze základních stavebních kamenů postkeynesovské ekonomie. V posledních dvaceti letech prochází tato teorie bouřlivým rozvojem, nicméně z hlediska teoretických východisek politiky centrálních bank je stále opomíjena. Za jeden z možných důvodů tohoto stavu je možné považovat různorodost přístupů k endogenitě peněz v rámci postkeynesovské ekonomie. Postkeynesovské ekonomii tak schází obecná formulace peněžní endogenity. Přirozeně se tedy můžeme ptát, zda je vůbec možné reinterpretovat stávající pojetí endogenity – strukturalismus a horizontalismus − do obecnější teorie. Tato práce se snaží na tuto otázku nalézt odpověď. Kriticky se staví k pokusu Giuseppeho Fontany o reinterpretaci strukturalismu a horizontalismu do obecnější teorie. Fontana dle mého názoru nesprávně interpretuje rozdíly mezi oběma pojetími endogenity a příliš se soustředí na jejich grafické znázornění.
The theory of endogenous money supply forms one of the cornerstones of postkeynesian economics. It has been developing rapidly during the last twenty years, but is still neglected as a theoretical background for practical central bank policy. This may be due to the existence of different approaches to money endogeneity within postkeynesian economics. Postkeynesian economics thus lacks a general formulation of money endogeneity. Naturally, we may ask whether reinterpretation of current approaches to endogeneity – structuralism and horizontalism – into more general theoretical framework is possible. This thesis aims at finding answer to this question. It is critical to Fontana’s attempt to reinterpret structuralism and horizontalism into more general theory. In my opinion, Fontana misinterprets differences between the two approaches and focuses on their graphical representation too much.
Univerzita Karlova v Praze
2008
2008
diplomová práce
application.pdf