Teorie endogenních peněz [rukopis] /

Teorie endogenních peněz [rukopis] /

Krejčí, Danieldis

Sojka, Milan,1951-jn20001005492ths

Univerzita Karlova.Institut ekonomických studiíxx0005480dgg

manuscripttext

diplomové práce

Praha,

1997

cze

Proces peněžní tvorby a faktory, které jej určují, patří k nejdůležitějším kontroverzím v peněžní teorii. Původ tohoto sporu lze datovat do začátku 19. století: tzv. spor o měnové tehdy rozdělil teorii peněz do dvou proudů. Ortodoxní proud pak pokračoval přes názory Měnové školy, Irvinga Fishera a vůbec celý přístup neoklasických ekonomů k peněžní teorii, k monetaristické analýze Miltona Friedmana a Nové klasické ekonomii. Celá desetiletí spojuje příznivce tohoto proudu pevná víra v exogenní podstatu peněžní nabídky a v možnost tuto veličinu kvantitativně řídit. Opačný proud se rozvíjel postupně v myšlenkách Bankovní školy, wicksellovské peněžní teorii, Keynesově přístupu k peněžním problémům a konečně v široké paletě postkeynesovských teorií peněz. Tento proud chápe peníze jako endogenní veličinu v ekonomickém systému, která je schopná pružně se přizpůsobit tzv. "potřebám obchodu". Teorie endogenních peněz v této práci je založena na behaviorálním přístupu k procesu peněžní tvorby. Zohledňuje institucionální a historický kontext ekonomického systému. Klíčovým tahounem peněžní tvorby je poptávka po bankovních úvěrech. To ovšem neznamená, že by měnová autorita nebyla schopna tento proces ovlivňovat či řídit. Centrální baka je i nadále mocným hráčem, nicméně její vliv na ekonomickou dynamiku se uplatňuje nepřímým, nikoli-kvantitativním způsobem. Podle teorie endogenních peněz je třeba odmítnout neúměrně zjednodušený ortodoxní pohled založený na pevném peněžním multiplikátoru a stabilní funkci poptávky po penězích.

The process of money creation and its determinants rank among the major controversies within monetary economics. The origins of this controversy can be traced down back to the beginning of the 19th century century: the Bullionist controversy then divided the thinking on monetary theory into two streams. The orthodox stream has continued with Currency school framework, Irving Fisher and the whole neoclasical approach to the monetary economics, Milton Friedman and his monetarist analysis and finally with the New Classical Economics. For decades, the addherents to this stream have shared a firm belief in an exogenous nature of the money supply and in a quantitative controlability of money creation. The opposite stream has developed in Banking school framework, Wickselian monetary thinking, Keynes´s approach to monetary issues and finally in a wide array of Post-keynesian theories of money. In this stream, money are an endogenous variable in an economic system capable of flexible adjusting to "needs of trade". The theory of endogenous money presented is based on a behavioral approach to the process of money creation. It reflects the institutional and historical context of economic systems. Demand for banking loans is a major driving force behind money creation. This does not imply an impossibility for a monetary authority to influence or control this process. Central bank remains a powerfull player, however, its influence on the economic dynamics has to be exerted through indirect, non-quantitative ways. The overly simplified orthodox approach of a stable multiplier and a stable function of demand for money is to be rejected, according to the theory of endogenous money.

Diplomová práce (Mgr.)--Univerzita Karlova. Fakulta sociálních věd. Institut ekonomických studií, 1997

Proces peněžní tvorby a faktory, které jej určují, patří k nejdůležitějším kontroverzím v peněžní teorii. Původ tohoto sporu lze datovat do začátku 19. století: tzv. spor o měnové tehdy rozdělil teorii peněz do dvou proudů. Ortodoxní proud pak pokračoval přes názory Měnové školy, Irvinga Fishera a vůbec celý přístup neoklasických ekonomů k peněžní teorii, k monetaristické analýze Miltona Friedmana a Nové klasické ekonomii. Celá desetiletí spojuje příznivce tohoto proudu pevná víra v exogenní podstatu peněžní nabídky a v možnost tuto veličinu kvantitativně řídit. Opačný proud se rozvíjel postupně v myšlenkách Bankovní školy, wicksellovské peněžní teorii, Keynesově přístupu k peněžním problémům a konečně v široké paletě postkeynesovských teorií peněz. Tento proud chápe peníze jako endogenní veličinu v ekonomickém systému, která je schopná pružně se přizpůsobit tzv. "potřebám obchodu". Teorie endogenních peněz v této práci je založena na behaviorálním přístupu k procesu peněžní tvorby. Zohledňuje institucionální a historický kontext ekonomického systému. Klíčovým tahounem peněžní tvorby je poptávka po bankovních úvěrech. To ovšem neznamená, že by měnová autorita nebyla schopna tento proces ovlivňovat či řídit. Centrální baka je i nadále mocným hráčem, nicméně její vliv na ekonomickou dynamiku se uplatňuje nepřímým, nikoli-kvantitativním způsobem. Podle teorie endogenních peněz je třeba odmítnout neúměrně zjednodušený ortodoxní pohled založený na pevném peněžním multiplikátoru a stabilní funkci poptávky po penězích.

The process of money creation and its determinants rank among the major controversies within monetary economics. The origins of this controversy can be traced down back to the beginning of the 19th century century: the Bullionist controversy then divided the thinking on monetary theory into two streams. The orthodox stream has continued with Currency school framework, Irving Fisher and the whole neoclasical approach to the monetary economics, Milton Friedman and his monetarist analysis and finally with the New Classical Economics. For decades, the addherents to this stream have shared a firm belief in an exogenous nature of the money supply and in a quantitative controlability of money creation. The opposite stream has developed in Banking school framework, Wickselian monetary thinking, Keynes´s approach to monetary issues and finally in a wide array of Post-keynesian theories of money. In this stream, money are an endogenous variable in an economic system capable of flexible adjusting to "needs of trade". The theory of endogenous money presented is based on a behavioral approach to the process of money creation. It reflects the institutional and historical context of economic systems. Demand for banking loans is a major driving force behind money creation. This does not imply an impossibility for a monetary authority to influence or control this process. Central bank remains a powerfull player, however, its influence on the economic dynamics has to be exerted through indirect, non-quantitative ways. The overly simplified orthodox approach of a stable multiplier and a stable function of demand for money is to be rejected, according to the theory of endogenous money.

peníze

Práce diplomové

Systémy finanční

Teorie ekonomické

Peníze

Teorie ekonomie