Indikativní plánování ve Francii [rukopis] : (a jeho vliv na institucionalizaci EU) /
Nachtmannová, Marta,1977-mzk2006354074dis
Tegze, Miron,1954-jo2003197012oth
Univerzita Karlova.Institut ekonomických studiíxx0005480
manuscripttext
diplomové práce
Praha,
2003
cze
Indikativní plánování je zasazeno do širšího ekonomického, společenského, historického a kulturního kontextu, důraz je kladen na přiblížení francouzského ekonomického myšlení a dobového prostředí. Principy, metody, nástroje a instituce indikativního plánování prošly v letech 1946 až 2003 značným vývojem, charakterizovaným rostoucí decentralizací a posunem k tzv. strategickému plánování. Francie se musela vyrovnat zejména s omezenými možnostmi plánování v otevřené ekonomice. Specifický vývoj francouzské hospodářské politiky po druhé světové válce ovlivnil prostřednictvím role Francie při budování Evropské unie také instituce EU a principy jejích hospodářských politik.
Indicative planning is studied in wider economic, social, historical and cultural context with an emphasis on French economic thinking and historical circumstances. From 1946 to 2003, principles, methods, tools and institutions of indicative planning experienced an important evolution characterized by rising decentralization and a shift towards so called “strategic planning”. France had to cope especially with limited possibilities of planning in open economy. Through the role of France in construction of the European Union, specific evolution of French economic policy after WW2 influenced also institutions of the EU and principles of its economic policies.
La planification indicative est traitée dans un contexte économique, social, historique et culturel plus large, avec un appui sur la présentation de pensées économiques françaises et de conditions de l’époque. Entre 1946 et 2003, les principes, les méthodes, les outils ainsi que les institutions de la planification indicative ont vécu une évolution importante, caractérisée par la montée de la décentralisation et par le passage a la planification stratégique. La France devait balancer surtout les possibilités limités de la planification en économie ouverte. Par le rôle de la France dans le processus de la construction de l’Union européenne, l’évolution spécifiqe de la politique économique en France apres la 2e guerre mondiale a influencé aussi les institutions et les principes de politiques économiques de l’Union européenne.
Diplomová práce (Mgr.)--Univerzita Karlova. Fakulta sociálních věd. Institut ekonomických studií, 2003
Literatura a zdroje na listě 108-111
Indikativní plánování je zasazeno do širšího ekonomického, společenského, historického a kulturního kontextu, důraz je kladen na přiblížení francouzského ekonomického myšlení a dobového prostředí. Principy, metody, nástroje a instituce indikativního plánování prošly v letech 1946 až 2003 značným vývojem, charakterizovaným rostoucí decentralizací a posunem k tzv. strategickému plánování. Francie se musela vyrovnat zejména s omezenými možnostmi plánování v otevřené ekonomice. Specifický vývoj francouzské hospodářské politiky po druhé světové válce ovlivnil prostřednictvím role Francie při budování Evropské unie také instituce EU a principy jejích hospodářských politik.
Indicative planning is studied in wider economic, social, historical and cultural context with an emphasis on French economic thinking and historical circumstances. From 1946 to 2003, principles, methods, tools and institutions of indicative planning experienced an important evolution characterized by rising decentralization and a shift towards so called “strategic planning”. France had to cope especially with limited possibilities of planning in open economy. Through the role of France in construction of the European Union, specific evolution of French economic policy after WW2 influenced also institutions of the EU and principles of its economic policies.
La planification indicative est traitée dans un contexte économique, social, historique et culturel plus large, avec un appui sur la présentation de pensées économiques françaises et de conditions de l’époque. Entre 1946 et 2003, les principes, les méthodes, les outils ainsi que les institutions de la planification indicative ont vécu une évolution importante, caractérisée par la montée de la décentralisation et par le passage a la planification stratégique. La France devait balancer surtout les possibilités limités de la planification en économie ouverte. Par le rôle de la France dans le processus de la construction de l’Union européenne, l’évolution spécifiqe de la politique économique en France apres la 2e guerre mondiale a influencé aussi les institutions et les principes de politiques économiques de l’Union européenne.
Evropská unie
Francie
Institucionalizmus
Myšlení ekonomické
Plánování strategické
Práce diplomové
Ekonomika
Francie
Plánování